Artykuł Wirtualny spacer pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

První kostel zde měl být dle pradávné tradice postaven již v letech 1002-1005, v období vlády pozdějšího polského krále Boleslava Chrabrého. V roce 1024 pak měl vratislavský biskup Klemens předat tomuto kostelu nesmírně cennou věc, kterou zde mají dodnes: relikvie dřeva svatého Kříže, které do Vratislavi přivezl svatý Emerich, syn uherského krále svatého Štěpána.

Podle jiné historické verze přivezl tyto relikvie do Opolí z křížové výpravy kníže Kazimír Opolský. Tentýž kníže, který v roce 1217 udělil městu městská práva. Jedna věc je ale jistá – tyto relikvie se dostaly do opolské svatyně a jsou v ní uchovávány již téměř tisíc let až dodnes. A skutečnost, že jsou zde tyto relikvie, výrazně zvyšoval pozici nejen zdejšího chrámu, ale i celého města. Mělo to tak důležitý význam, že tím byla ovlivněna i podoba městského znaku. Jeho tvůrci v něm spojili piastovského orla s polovinou svatého kříže.

Kolem roku 1232 vznikla u opolského kostela kolegiátní kapitula a tak se tento kostel stal současně i kolegiátním kostelem. Důsledkem toho bylo i to, že v polovině 13. století vyvstala nutnost postavit větší chrám. Přestavba byla také provedena v roce 1295 díky hojnosti knížete Boleslava I. Nový kostel byl postaven ve stylu pozdně románské baziliky.

Historie opolské katedrály je také historií plnou dramat. Živel ohně, který ničil město, se nevyhnul ani katedrále. Jedním z nejničivějších požárů byl ten v roce 1415, kdy v horkém létě, během bouřky, do kostela uhodil blesk. Po požáru z kostela mnoho nezůstalo, určitě to ale byla kamenná křtitelnice a relikviář z částí Svatého Kříže. Jiný tragický požár postihl město v roce 1615, také v létě, když silný vítr tehdy přenesl oheň z hradu do městské zástavby i na kolegiátní kostel. V plamenech tehdy zahynulo až sto obyvatel města. Město shořelo a plameny byly tak silné, že se roztopily dokonce i kostelní zvony.

Opolští Piastovci vždy podporovali zdejší kolegiátu, ale jejím ze všech největším podporovatelem byl určitě poslední z opolských Piastovců, kníže Jan Dobrý. Sám si také navíc přál, aby jeho ostatky byly uloženy právě v tomto chrámu. Vůle panovníka byla splněna a byl po své smrti v roce 1532 pohřben ve zdejším chrámu se všemi možnými poctami. Nyní se jeho sarkofág nachází v Piastovské kapli.

V dobách knížete Jana Dobrého byl kostel obnoven a přestavěn do pozdně gotického stylu. Byly tehdy dostavěny dvě boční lodě, které se délkou srovnaly až do úrovně presbytáře. Celkový objem katedrály byl také rozšířen o boční kaple, které byly přistavěny ze severní i jižní strany.

Kromě požárů opolskou katedrálu postihovaly i následky válek. V roce 1634 zplundrovala během Třicetileté války chrám i celé město švédská vojska. Během II. světové války kolegiátní kostel zničení naštěstí unikl. Dělostřelecká palba jen poškodila věže a střechu.

V dějinách katedrály jsou přelomovými okamžiky i její rekonstrukce. Přestavby, které měnily její tvar i tvář. Kromě již zmíněné výstavby nového kostela ve 13. století a rekonstrukce po požárech ve století 16., proběhla v roce 1724 velká oprava střechy, kdy byly původní došky nahrazeny taškami. V letech 1899-1900 pak byla realizována investice, v jejímž rámci byly postaveny dvě štíhlé neogotické věže, dosahující do výšky 73 metrů. Tehdy se změnil i vzhled fasády a opětovně byla odhalena původní cihlová faktura.

Dalším neobyčejně důležitým datem v dějinách opolské církve i zdejšího kostela byl červen roku 1972. Tehdy papež Pavel VI. vydal bulu, která ustanovovala v Polsku nové diecéze, včetně té opolské. Prvním opolským biskupem se stal Dr. Franciszek Jop – neobyčejně skromný a pokorný člověk. Po smrti byl pohřben v podzemí katedrály. Kde? To se dozvíte uvnitř. Hledejte jeho epitaf a najdete i jeho příběh. Během procházky chrámem se zastavte také u jiných epitafů a poslechněte si, komu byly věnovány a co zobrazují.

Co ještě stojí za to vědět o opolské katedrále? Třeba to, že jde o trojlodní chrám. Že je 60 metrů dlouhá a 26 metrů široká. Když už vejdete dovnitř, určitě si povšimněte krásné klenby, hlavního oltáře, prastaré kamenné křtitelnice – nejstarší památky v chrámu - a zázračného obrazu Panny Marie Opolské, jež byl korunován v roce 1983 papežem Janem Pavlem II.  Více o tomto obrazu a o jeho neobyčejném příběhu se můžete dozvědět přímo u něj.

Za pozornost ale určitě stojí i bronzové dveře katedrály. Pocházejí z roku 1997, když jsme si zde připomínali uplynutí tisíce let od smrti svatého Vojtěcha a 700. výročí existence naší farnosti. Na dveřích jsou zobrazeny biblické postavy, ale i postavy, které patří do dějin církve, Polska a města. Je zde např. stavitel archy Noe a Mojžíš. Ale i svatý Vojtěch a svatý Hyacint (polsky Jacek), který se narodil v roce 1183 v nedaleké obci Kamień Śląski, Je zde zobrazen i papež Jan Pavel II., dnes již svatý, opolský biskup Alfons Nossol; legendární vůdce odborového svazu Solidarita Lech Wałęsa nebo komunistickou tajnou policí zavražděný kaplan Solidarity kněz Jerzy Popiełuszko. Nechybí ani anděl s relikviářem Svatého Kříže.

O historii opolské katedrály by šlo vyprávět mnoho hodin… Je to nejen historie chrámu jako takového, ale i dějiny architektury a umění stejně jako historie lidí, kteří ho stavěli a pečovali o něj. Je to konečně i historie města, které kolem chrámu vyrostlo a stalo se jedním z nejznámějších v zemi.

Artykuł KATEDRÁLA POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Portál má v sobě nepochybně románské rysy, ale pozornost přitahuje i jeho gotická štíhlost. Pro někoho se jedná o portál pozdě románský, podle jiných pak o raně gotický. V současné době portál tvoří boční vchod, kterým se dá do katedrály vstoupit z jižní strany. Portál je také svébytnou časovou bránou z daleké minulosti.

Pokud si chcete tento portál prohlédnout, musíte projít masivními dveřmi kruchty, čili předsíně. Na vnější fasádě je nad dveřmi umístěn tympanon, který navrhl opolský umělec Adolf Panitz, který je rovněž autorem hlavních dveří do katedrály. Tympanon zobrazuje Matku Boží s dítětem a papeže Jana Pavla II., který v roce 1983 korunoval svými milostmi proslavený obraz Matky Boží Opolské, který je vystaven ve zdejší katedrále. Nevšimli jste si tympanonu? Tak určitě udělejte pár kroků zpět. Rozhodně to stojí za to!

Jižní kruchta, čili chrámová předsíň vedoucí přes portál do katedrály, má strop s křížovou a kolébkovou klenbou, která je podepřena dvěma oválnými sloupy. Kdo projde kruchtou, ocitne se přímo v opolské katedrále.

Ale ještě před tím, než uděláte těch pár kroků, věnujte pozornost ještě jedné věci: výrazným, dosti nepravidelným rýhám podél portálu. Podle názoru vědců se jedná o výsledek činnosti dávných rytířů, kteří se někdy v rámci pokání, které jim udělovali zdejší duchovní, museli na nějakou dobu vzdát své výzbroje. Na znamení svého pokání údajně tupili své meče o pískovcový portál, přičemž hloubili tyto viditelné rýhy. Znamenalo to, že jsou teď bezbranní a neodváží se na nikoho zaútočit, čímž plní Boží vůli.

Všimněte si také umístění portálu. Odborníci napovídají, že není orientován obvyklým způsobem východním směrem, ale směřuje na sever.

Orientovaný kostel je svatyně, jejíž presbytář je vždy orientován východně, čili směrem, odkud v souladu s vírou přijde Ježíš Kristus během svého druhého příchodu na svět. Umístění portálu je tedy jedním z těch znaků, které umožňují připouštět, že kostel, který zde byl postaven původně, za doby panování Boleslava Chrabrého, mohl být orientován úplně jinak, než dnešní katedrála.

Aby to bylo možné potvrdit, bylo by zapotřebí důkladně prozkoumat základy a stěny celé svatyně. A to je dnes velmi nákladná záležitost, na kterou nejsou prostředky. S velkou mírou pravděpodobnosti je však možné tvrdit, že raně gotický portál, před kterým se právě nacházíme, je vstupem do starorománské svatyně, která byla v pozdější době přestavěna a doplněna gotickým prostorem, který zde známe dnes. Prostor, který je plný nezvyklých míst, která dohromady vyprávějí neopakovatelný příběh o historii tohoto kostela i samotného města Opolí.

Artykuł RANĚ GOTICKÝ KAMENNÝ PORTÁL pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Podívejte se níže. Sakrárium je hned nad současnou podlahou katedrály. Jedná se o nevelký výklenek s obloukovým tvarem, dosti hluboký, s malým odtokem uvnitř. Bylo objeveno teprve nedávno, během opravy katedrály. Nacházelo se pod tlustou vrstvou omítky, která pokrývala boční zeď levé lodi katedrály.

Hned vedle sakrária byl objeven další zazděný výklenek – vybílený, ne příliš hluboký, ale poměrně vysoký. Možná tam kdysi stála socha biblické postavy nebo nějaký svatý církve. Pokud se na ten výklenek podíváme pozorněji, tak si všimneme, že je ve výšce očí dospělé osoby vyryté datum – rok 1871. Ve výklenku byla také objevena vizitka stavební firmy z Berlína zavěšená na starém hřebu. Jistě té firmy, která toto místo před půldruhým stoletím zazdila.

Ale zpět k sakráriu – kdysi to bylo speciální místo v kostele, do kterého se odkládaly opotřebované zbytky z liturgických obřadů, např. zbytky svěcené vody.

Byl tam rovněž ukládán popel ze spálené vaty, kterou se provádělo pomazání, nebo se tam vylévala voda, ve které se pralo tzv. kalichové prádlo, tzn. dekorativní fragmenty materiálů, které kněží používali během liturgií. Vše především z toho důvodu, aby byly důstojně odstraněny zbytky toho, co zůstávalo po ukončení svatého obřadu, a aby se tak nezneuctilo nic z toho, co sloužilo k uctívání Nejvyššího.

Sakrária byla nejčastěji umísťována poblíž oltáře. Sakrárium nalezené v opolské katedrále tak může být ještě dalším signálem potvrzujícím to, že se původní kostel nacházel zrovna na tomto místě.

Pokud se podíváte vzhůru na vysokou zeď, v jejíž dolní části se nachází sakrárium, můžete si všimnout, že je na ní mnoho stop po rekonstrukcích - starobylé oblouky, různé cihlové vzory, spáry či jemné prohlubně ve stěnách. Jsou jako jizvy na lidském těle, které bylo mnohokrát operováno a sešíváno. Sledujíc jejich kontury můžeme pustit uzdu své fantazii a představit si, jak mohla opolská svatyně vypadat v období prvních Piastovců a pak v průběhu dalších staletí…

Artykuł SAKRÁRIUM pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Příkladů a příběhů o skromném a prostém životě prvního biskupa opolské diecéze, kněze biskupa Franciszka Jopa, je mnoho. Některé z nich citoval během kázání, předneseného během pohřebního obřadu biskupa Jopa v září 1976 roku, tehdejší krakovský arcibiskup, kardinál Karol Wojtyła – pozdější papež Jan Pawel II. Tohoto pohřbu se rovněž účastnil i polský primas, Stefan Wyszyński. Pozůstatky biskupa byly uloženy do hrobky, u které se právě nacházíme. Vstup do ní se nachází před oltářem s obrazem Matky Boží Opolské.

Biskup Jop pocházel ze svatokřížského regionu. Ještě před příchodem do Opolí byl mezi jiné pomocným biskupem v Sandoměři a kapitulním vikářem krakovské arcidiecéze. Poprvé byl správcem části vratislavské arcidiecéze se sídlem v Opolí jmenován v roce 1951. V té době však nemohl převzít tuto službu, protože se proti tomu postavila tehdejší komunistická moc.

Nakonec obdržel jmenovací dekret až v roce 1956, a prvním biskupem opolské diecéze se stal po jejím utvoření v roce 1972. Duchovní a věřící z našeho regionu to nejprve vnímali s odstupem. Stejně tak to cítil i biskup Jop. Ale svým chováním si velmi rychle získal obyvatele Opolského Slezska. Vždy dbal na to, aby se se všemi obyvateli opolské diecéze jednalo stejným způsobem, bez ohledu na jejich původ, vnímal zdejší multikulturní prostředí a komplikovanou minulost této oblasti.

Během své služby se zúčastnil mimo jiné i všech jednání II. vatikánského koncilu a v Polsku koordinoval pokoncilní liturgické reformy. V opolském regionu přispěl k oživení kultu sv. Jacka narozeného v opolské obci Kamień Śląski. Proslavil se také svou pracovitostí a otevřeností. Vždy hovořil s každým, kdo takový rozhovor potřeboval. Bez ohledu na denní dobu a na to, zda to byla osoba duchovní nebo světská. Jedná se nepochybně o jednu z nejvýznačnějších osobností opolské církve.

Krypta, do které byla uložena rakev s tělem biskupa Franciszka Jopa, byla s pomocí nejmodernější techniky otevřena a důkladně prozkoumána přesně čtyřicet let po jeho smrti, v roce 2016. Jde o jednu ze čtyřech dosud otevřených a prozkoumaných krypt, které se nacházejí pod podlahou opolské kolegiáty. Síť podzemních prostor pod katedrálou tím ale určitě nekončí. Těch prostor zde může být mnohem více.

U příležitosti nedávných oslav 800. výročí založení Opolí a průzkumu dalších krypt přišel současný farář opolské katedrály, kněz Waldemar Klinger, s nápadem vytvořit na bázi těchto krypt vzdělávací trasu a následně ji zpřístupnit návštěvníkům. Díky tomu by polská katedrála byla jednou z mála polských svatyň, které by ukazovaly svá podzemí.  To by se mohlo stát velmi zajímavou turistickou atrakcí!

Nežli však taková stezka vznikne, připomínáme si osobnost biskupa Jopa u epitafu, který je mu věnován. Stojí za to zmínit, že epitaf zhotovil známý opolský sochař Adolf Panitz. Ten je také autorem neobyčejných, monumentálních, bronzových katedrálních dveří. Určitě se u nich zastavte a přesvědčte se, kolik příběhů v sobě ukrývají…

Artykuł HROBKA A EPITAF BISKUPA FRANCISZKA JOPA pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Hned pod překrásnou klenbou, v zádní částí kolegiáty, se nachází kůr. Po stavebním rozšíření v roce 1914 dnes přitahuje pozornost nejen milovníků dobrého zvuku, ale také mnohých architektonických odborníků. Během této poslední přestavby kůru bylo také vytvořeno nádherné zakončení stropu pod kůrem, které teď připomíná krásný křišťál.

Ještě v roce 1895 při mších věřící doprovázely tóny varhan s 32 hlasy. Varhany, které jsou zde dnes, objednal nezapomenutelný farář naší kolegiáty, kněz Józef Kubis. V roce 1941 je na zakázku zhotovila firma „Rieger” z českého Krnova.

Během poslední renovace varhan, v roce 1996, byly varhany opět rozšířeny o další sekci – španělské trumpety, čili zvláštní skupinu hlasů, které zní výjimečně silně. Odbornicí zdůrazňují, že zdejší varhany díky tomu mají krásný zvuk a vydávají velkou škálu zvuků. Lze na nich hrát romantické, renesanční, barokní i současné skladby. Každý, kdo byl alespoň jednou přítomen na mši v opolské katedrále, moc dobře ví, že z nich zaznívají důstojné, čisté zvuky, které jsou výjimečným doplněním duchovního prožitku.

A pokud se podíváte na druhou stranu svatyně, pak tam – kromě monumentálního, překrásného oltáře – můžete vidět i krásně zdobené kazatelny. Kazatelna se štukovým zdobením, která se nachází na pravé straně hlavní lodi, je zdobena postavou Sibyly držící v ruce štít Ducha svatého a knihy Evangelia se jmény evangelistů. Byla financována komunitou vikářů, a v roce 1805 ji zhotovil v klasicistním stylu vratislavský štukatér Hans Echtler. Stála drobných 1500 tolarů.

Při prohlídce vnitřních prostor kolegiátního kostela se vyplatí si povšimnout dvou jeho elementů. Zaprvé – stanic křížové cesty, které jsou umístěny na stěnách obou bočních lodí a které mají podobu čtrnáctí velkých pláten, která v roce 1737 namaloval z Opavy pocházející malíř Jan Jiří de Kont.

Zadruhé – velkorozměrných dvoubarevných obrazů na stěnách, které jsou provedeny velmi zajímavou technikou. Jsou to tzv. sgraffita. Vznikla v 60-tých letech 20. století. Jejich autorem je krakovský umělec Stanisław Szmuc.

Sgraffito je stará technika dekorace stěn, populární především v období renesance. Spočívá v odstraňování určitých fragmentů dříve nanesených vrstev omítky v jiném odstínu, díky čemu vznikají navržené obrazy. Ty v katedrále jsou úzce spojeny s její názvem: čili s Povýšením svatého Kříže. Znázorňují nalezení Kříže Ježíše Krista, který našla svatá Helena v roce 326 v Jeruzalémě, a s touto událostí spojeným zázračným uzdravením nemocného díky tomu, že se jen dotkl relikvie kříže. Tématem sgrafitt na jižní zdi katedrály jsou pak Poslední večeře Páně a svatí a blahořečení spojení se Slezskem – svatý Vojtěch, svatá Hedvika Slezská, blahoslavená Czesława, blahoslavený Czesław a svatý Hyacint (polsky Jacek).

Opravdu a skutečně pocítit atmosféru opolské kolegiáty může jen ten, kdo si v katedrále stoupne na takové místo, z něhož může všechny popisované architektonické prvky a výzdobu interiéru obsáhnout téměř jen jedním, ač dlouhým a panoramatickým pohledem…

Artykuł KAZATELNA, KŮR, KLENBA pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Epitafy mohly mít formu desky uzavírající hrob anebo tabule visící na zdi kostela, nedaleko místa, kde byl nebožtík pohřben.  Zpravidla byly vyrobeny z kamene, litiny nebo bronzu. Zdobení takové desky záviselo pouze na možnostech a nápaditosti osob, které si ji objednávaly. Jednalo se jak o jednoduché formy s erbem a inskripcí, tak i formy bohatě zdobené, prezentující jeden či více biblických výjevů či portrét zemřelého.

V Opolské katedrále Povýšení svatého Kříže je až 27 takových epitafů. Jsou věnovány hlavně duchovním osobám, představitelům známých šlechtických rodů, měšťanům či patricijům a jejich blízkým. Jsou nepochybně obrazem uměleckého řemesla Slezska odpovídající doby a historií města vytesanou do kamene.

Jedním z nejkrásnějších je epitaf z roku 1630, zhotovený z polychromovaného zlaceného pískovce. Objednal si ho Jerzy Skopek, správce kolegiáty a opolský kanovník. Jsou na něm zobrazeny až čtyři výjevy. Na tom nejnižším vidíme Ježíše na kříži a pod křížem klečící svatou Luitgardu, zakladatelku pobožností věnovaných Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu. Na druhé straně kříže pak klečí samotný Jerzy Skopek. Po obou stranách tohoto výjevu byly vyryty dva nápisy. První hlásá: „Bohu nejlepšímu, nejsvětější Panně Marii a všem svatým na nebi”, druhý informuje, že objednavatel „bez bázně a nikoliv z chamtivosti” tento epitaf zřídil pro své rodiče: člena městského senátu Baltazara Skopka a jeho manželku Helenu, rozenou Weissenbergerovou”.

Hned nad tímto výjevem je další, zobrazující boj svatého Jiří s drakem. Na pozadí této scény je umístěna tajemná žena s ovcí. Největší z výjevů, třetí zezdola, zobrazuje klanění se Tří králů v interiéru renesanční komnaty. Do rolí tří králů se zde vtělili, Baltazar, Jerzy a Helena Skopkové, a spolu s nimi je zde zobrazena – s křížem v rukou - svatá Helena, patronka matky Jerzyho. Úplně nahoře tohoto krásného epitafu je pak výjev věnovaný Svaté Trojici s nápisem: „Nejsvětější Trojice, smiluj se nad námi”.

Za povšimnutí stojí také epitaf pocházející ze 16. století, na kterém najdeme dva výjevy a který je věnován Dorotě Zubrzycké, ženě objednavatele tohoto díla – Joachima Jendriczka, váženého měšťana Opolí. Epitaf je vestavěn do zdi severní lodě kostela. Dolní výjev ukazuje narození Krista s Marií klečící a svatým Josefem stojícím u jesliček. Je zde zobrazen i vůl a osel. V levém horním rohu můžeme vidět anděla oznamujícího pastýřům narození Spasitele. Nechybí zde ani betlémská hvězda. Horní výjev pak zobrazuje zmrtvýchvstání Krista – oblečeného do pláště a stojícího s povznesenýma rukama. Kolem něho pak vidíme spící vojáky.

Krásný je také deskový epitaf nacházející se u bočního vchodu do katedrály, vlevo od zákristie, který dal pořídit v roce 1608 opolský děkan kněz Jerzy Jan Stephetius. Součástí epitafu je jeden výjev, na kterém Marie, oděná do jakési volné tuniky, drží z kříže sundaného Krista. Levou rukou přidržuje jeho hlavu a pravou jeho bezvládné tělo. Nad její hlavou září aureola a pod výjevem je umístěn nápis: „Pomáhej nešťastným, dodej ducha bázlivým, potěš plačící”.

V severní lodi opolské kolegiáty se nachází epitaf zobrazující na náhrobním kameni sedícího Ježíše s trnovou korunou, který drží v rukou bič a rákosky. U jeho nohou leží nářadí spojená s ukřižováním: hřeby, kladivo, kleště, kostky na hraní a džbán s vodou. Za Kristem je vidět sloup na bičování, na jehož vrcholu stojí kohout. Ten symbolizuje kohouta, který měl třikrát zapět – čili tolikrát, kolikrát Petr zapřel Ježíše. Pod výjevem je umístěn nápis, který informuje, že epitaf pořídil v roce 1627 vážený opolský měšťan, Grzegorz Schraiber pro svou manželku Markétu.

Procházka opolskou katedrálou podél epitafů může být vlastně zajímavou poutí do historie. Erby či rostlinnými motivy umělecky zdobené desky svědčily o významu zemřelé osoby a celého rodu. Měly rovněž garantovat paměť u dalších generací a vyjadřovat prosbu o modlitbu za zemřelé. A snad už jen kvůli tomu bychom neměli kolem nich procházet lhostejně…

Artykuł EPITAFY pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Příkladů její milosti jsou spousty. Obraz pocházející z města Piekary byl uznán za zázračný v 17.století, když jej pro záchranu české Prahy nechal císař Leopold I přivézt do jezuitského kolegia sv. Klementa. Ve městě nad Vltavou tehdy lidé hromadně umírali v důsledku morové nákazy. Traduje se, že když tam byl přivezen obraz Panny Marie, tehdy ještě Piekarské, mnohým modlících se u tohoto obrazu vracelo zdraví.

března roku 1680 byl obraz v rámci prosebného procesí slavnostně nesen ulicemi Prahy do katedrály sv. Víta a… a brzy na to mor ustal. Pražský biskup Jan Bedřich ho tehdy nazval „zázračným”. Mnoha votivními dary obdarovaná Matka Boží se pak vrátila do Piekar, a její kult se silně rozšířil. 8 srpna v roce 1681 pak Opolané vyrazili na pouť díkuvzdání Matce Boží poděkovat za to, že ustala morová nákaza plenící zde obyvatele v letech 1679-1680. V souladu s doporučením tehdejší městské rady se pouti účastnili zástupci každé rodiny z Opolí.

V roce 1739, v době velkého požáru našeho města, byl pak obraz Matky Boží nesen v procesí ulicemi Opolí. Podle dochovaných svědectví se stalo to, že když se procesí blížilo ke kostelu, nad Opolí se spustil hustý liják, který uhasil ničivý oheň. O rok později Matka Boží znovu pomohla obyvatelům Opolí, když pomohla zastavit ničivou povodeň. To vše zapříčinilo, že k opolské Paní začali putovat věřící nejen ze Slezska, ale i z Čech. Poutě byly počítány v desítkách ročně. Jednoho roku jich bylo dokonce 113!

Poprvé zázračný obraz do Opolí přinesli jezuité v roce 1683, ze strachu před blížící se tureckou invazí. Věřící v Piekarach se i přes jejich četné protesty museli spokojit pouze s kopií obrazu. Právě před tímto obrazem se 20. srpna1683 modlil polský král Jan III Sobieský, když vyrážel na své legendární tažení k Vídni. V poděkování za vítězství nad Turky, kterého u Vídně dosáhl, pak král daroval Matce Boží jako votivní dar stříbrné šaty. V roce 1697 se před zázračným obrazem během své cesty na korunovaci modlil také příští král Polska August II. Silný. V roce 1702 byla v obavě před švédskou potopou Matka Boží Piekarska převezena do Opolí a již zde zůstala.

Je známo, že obraz Matky Boží pocházející z Piekar byl namalován na třech spojených lipových prknech. Byl vyhotoven temperou v anonymní malířské dílně mezi lety 1480 a 1500. Kde – to nikdo neví. S ohledem na podobnosti s jinými obrazy pocházejícími z této doby a vzniklými na českém území se soudí, že to mohlo být v Čechách. Na obraze zobrazená Marie v ikonické poloze drží na svém levém rameni malého Ježíše a v pravé ruce, kterou má nataženu k Ježíši, jablko. Děťátko pak pravou rukou ukazuje na svou Matku a levou se opírá o Evangeliář.

V kronice jezuitů z 18. století čteme: „zdá se, jakoby ta Matka přezázračná se očima svýma upírala na každého, a byť by i tisíce zde byly, každý z nich myslí, že Matka Ježíšova na něj samotného shlíží mateřským okem svým”.

Delší dobu byl pak zázračný obraz vystavován na mnoha místech. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1810 byl obraz umístěn v opolském kostele „na Górce”, který se nachází nedaleko odsud. V roce 1813 byl během napoleonských válek přemístěn do kostela svatého Kříže a umístěn v boční, jižní kapli.

Dnes je vyobrazení Matky Boží Opolské umístěno v krásném, barokním oltáři z roku 1713. V roce 1927 zakoupil tento oltář v Jelení Hoře tehdejší farář katedrální farnosti, kněz Józef Kubis. Tentýž, který pak ze strachu před válečným běsněním poprosil v roce 1943 profesora Feyea z Berlína, aby zhotovil věrnou kopii opolské Paní. Kopie pak byla umístěna v katedrále a originál byl ukryt v Prószkowie nedaleko Opolí. Na své místo se pak obraz vrátil až po válce.

Jedním z nejdůležitějších dnů života obrazu, opolské katedrály a celé diecéze byl den 21. června 1983. Tehdy během své druhé pouti do vlasti navštívil svatý otec Jan Pavel II. horu Svaté Anny. Tam také korunoval obraz Matky Boží Opolské papežskými korunami.

Stojí za to ještě zmínit, že v průběhu staletí rovněž i další velké osobnosti darovaly Opolské Paní různé cenné předměty. Papež Jan XXIII. jí daroval zlatou medaili a papež Pavel VI. – mešní kalich a zlatý růženec z perel. Bezesporu to svědčí o velké úctě, které se obraz neustále těší.

Artykuł KAPLE MATKY BOŽÍ OPOLSKÉ pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Křtitelnice je němým svědkem dějin, který celá staletí sloužil přijímání do katolické církve dalších a dalších generací obyvatel města a nejen jich. Je zapotřebí zmínit, že ještě v první polovině 20.století byl opolský kolegiátní kostel farním kostelem nejen pro Opolí, ale také pro mnoho okolních obcí.

Na kamenné číši křtitelnice jsou vidět dva erby – erb knížectví Opolsko-ratibořského a erb Opolí. Jedná se bez pochyby o nejstarší zobrazení erbu města. Najdeme na něm polovinu piastovského orla, s odkazem na opolské vládce města a polovinu kříže, s odkazem na relikvie svatého Kříže, které proslavily zdejší kolegiátní kostel. Níže je pak umístěna osobní značka kameníka. Křtitelnice je důkazem hojnosti posledního z opolských Piastovců, knížete Jana Dobrého.

Donedávna stála historická křtitelnice u vchodu do opolské katedrály, v kapli sv. Jana Nepomuckého. Během rekonstrukce kaple byla kamenná památka přenesena blíže hlavnímu oltáři, do severní lodě katedrály. Dnes stojí před oltářem svaté Trojice a opět slouží dalším generacím, které se zde – prostřednictvím milosti křtu svatého - stávají součástí společenství církve.

Je ale zapotřebí zmínit, že chybělo málo a tato historická perla by v Opolí nebyla….

V roce 1850, bylo kvůli špatnému stavu křtitelnice rozhodnuto o tom, že bude z chrámu odstraněna. Byla nahrazena novou, neogotickou, mramorovou křtitelnicí, která byla vyrobena v roce 1849. Stará křtitelnice pak byla umístěna do farní zahrady.

Ležela tam dlouhá desetiletí. Byla náhodně objevena až v roce 1963, při provádění úklidových prací během realizace rekonstrukce katedrály, před oslavou milénia křtu Polska.

V roce 1966 se pak po celkové renovaci křtitelnice vrátila zpět do katedrály. Zpočátku byla umístěna v suterénu severní věže. V roce 2009 prošla znovu renovací, která ji navrátila její původní krásu. Dnes těší zrak nejen věřících, ale i velkého počtu turistických návštěvníků a… historiků.

Artykuł KŘTITELNICE S NEJSTARŠÍM ERBEM OPOLÍ pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.

Pravdou ale je, že v roce 1393 byl Jan Nepomucký uvězněn, mučen, a nakonec shozen z Karlova mostu do Vltavy. Legendy uvádějí, že se pak podařilo najít jeho tělo, protože se na vodě objevila svatozář z hvězd, která je jedním ze symbolů tohoto svatého. Jeho tělo pak bylo pohřbeno v kostele sv. Kříže v Praze a později přeneseno do hrobky pod svatovítskou katedrálou na Hradčanech.

Podle katolíků nás má Jan Nepomucký chránit před vzbouřenou vodou, povodněmi – ale na druhou stranu také před suchem. Právě proto byly jeho sochy po celá staletí v hojné míře stavěny u vody, na mostech, poblíž polí, na křižovatkách, ale i na veřejných nebo kostelních prostranstvích. Barokní socha tohoto svatého stojí také u zdejší fary a zdobí prostranství kolem katedrály.

Sochy sv. Jana Nepomuckého lze rozeznat velmi jednoduše, a to podle jeho atributů: je to svatozář s hvězdami kolem hlavy, prst na rtech, zamčená kniha nebo kladka, symbolizující mlčení, či krucifix nebo palmová ratolest držené v dlani. Tento svatý je také patronem kněží, vorařů, stavitelů mostů, mlynářů, a také lidí nespravedlivě odsouzených a pomlouvaných.

Kult Jana Nepomuckého se začal rozvíjet již ve 14. století, po smrti krále Václava. Nepomucký byl ale blahořečen teprve v roce 1721 papežem Inocentem XIII., a kanonizován až 19. března 1729 papežem Benediktem XIII. Jeho svátek katolická církev slaví 21. května. V opolské katedrále má tento svatý patronát nad zpovědní kaplí, která byla nedávno zrekonstruována v rámci polsko-českého projektu realizovaného společně katedrálními farnostmi opolské a ostravsko-opavské diecéze.

Ještě nedávno zde stála také starobylá křtitelnice s nejstarším erbem města Opolí. Během renovačních prací byla ale křtitelnice přenesena do levé lodě kostela a v kapli, pod podlahou v přízemí, byla objevena osmiúhelná cihlová stavba, shora zazděná cihlami. Podívejte se pozorně pod své nohy, jelikož na památku tohoto objevu, byly na podlaze označeny kontury této osmiúhelné konstrukce. Mohla to být otevřená křtitelnice, studna nebo hrobka – ale to se už asi nikdy nedozvíme… Kvůli obavám restaurátora o historickou hodnotu tohoto místa bylo rozhodnuto nepokračovat v dalším výzkumu.

Ale to není všechno! Během renovace zde bylo také objeveno, patrně ze 13. století pocházející, zdění rýhovanými cihlami v románském stylu, čili takovém, kdy se při zdění kladly vždy dvě delší cihly a pak jedna kratší. Zakončení zdiva původně nižších stěn, která pocházejí z pozdějšího období, a klenby kaple zde byly ponechány pod vrstvou omítky, aby byl takto zvýrazněn kontrast a bylo vidět, kam až původně sahalo románské zdivo.

Tyto objevy mají velkou historickou hodnotu, protože potvrzují, že na místě současné katedrály zde existovala mnohem dříve románská svatyně. Stále ještě mnohá nerozluštěná témata nám pak umožňují předložit i hypotézu, že nejstarší fragment katedrály pocházející ze 13. století, mohl tvořit součást obranného systému města…

Artykuł KAPLE SV. JANA NEPOMUCKÉHO pochodzi z serwisu Renovace Opolské Katedrály.